7. září 2013

Dovolená na ostrově Kos - Buginou křížem krážem s větrem ve vlasech :-) ... DEN DRUHÝ

Další den ráno jsme si přivstali, abychom toho stihli co nejvíce. Já tedy ještě o trošku dřív, i když ten budík v brzkých ranních hodinách byla docela krutá sranda :-). Chtěla jsem si totiž pláž v okolí hotelu prohlédnout za východu slunce a zároveň udělat něco pro své zdraví, tak jsem se rozhodla pro ranní jogging :-). Rozmrzelá, co jsem to měla za blbej nápad, vstanu, obléknu se, připravím mobil s kvalitní a rytmickou hudbou, nahodím sluchátka a jdu na to. V celém hotelu ještě úplně ticho, nikde ani živáčka. Teda až na pana recepčního, který na mě kouknul, pousmál se a zeptal se, kolik tak běžně běhám (asi jsem vypadala jako profík :-)). Chvíli jsem váhala, jestli zalhat a tvářit se, že běhám často a tolik a tolik km, a že to pro mě nic není, nebo jít s pravdou ven a přiznat se, že jdu běhat po opravdu dlouhé době, a že tohle doma běžně nedělám. A jelikož jsem tvor pravdomluvný a povím na sebe i to, co nemám :-), přiznala jsem se. Ale dodala jsem, že se na dnešní běhání moc těším. 

Vyšla jsem z hotelu a dala se do toho. Pustila jsem hudbu a už jsem si to klusala po cestě, která běžně sloužila chodcům, cyklistům, běžcům, in linistům, občas i skútristům :-). Hezky jsem si to podupávala do rytmu hudby, když jsem se po chvíli vydala směr pláž, i když mi bylo jasné, že tam to bude mnohem náročnější. Občas jsem musela přeskakovat kameny, které oddělovaly jednotlivé části pláže, někdy jsem se pěkně propadala do povrchu. Ale co, o to to byla větší sranda a co si budeme nalhávat, o to jsem víc funěla :-). 

Ale musím říct, že to byla opravdu krása. Na celé cestě jsem po pláži potkala všeho všudy dva lidi. Pán se zrovna protahoval a připravoval na ranní cvičení při východu slunce. Letmo jsme se pozdravili, pousmáli. Stihla jsem i vyfotit pár snímků, protože to ráno na pláži nemělo prostě chybu.

Východ slunce


Opravdu to mělo své kouzlo
Jelikož čas utíkal jako voda, cestu zpět jsem se rozhodla absolvovat po té pěší a cyklo stezce. Přeci jen to po ní bylo rychlejší, než se trmácet pláží, kameny. To už jsem potkala i pár běžců. Vždy jsme se na sebe usmáli, pozdravili a poklusávala jsem si to dál až zpět na hotel. Na to, že jsem vyběhla docela brzy ráno, bylo už dost vedro. Ještě, že jsme měli na pokoji klimatizaci. Hezky jsem si stoupla před ní, nastavila foukání dolů na mě a ochlazovala jsem se :-). Hold nejsem zvyklá. Pilates je pilates, běhání zase něco úplně jiného :-).

Proběhla sprcha, snídaně, naskočili jsme do naší věrné buginky, která na nás před hotelem hezky poslušně čekala a vyrazili jsme na další výlet. Tentokrát jsme zamířili na opačný konec ostrova. Z města Kos jsme najeli na jejich dálnici a přibližně po hodině zběsilé jízdy (musím říct, že druhý den už jsme získali jistotu a docela na to šlapali) jsme dorazili do městečka Kefalos. Jak už jsem zmínila v předchozím článku, oficiálně se o dálnici nejedná, jen jí tak místní hrdě nazývají :-).


Ještě bych měla přihodit do mlýna další trable s buginou. No další ... když jsem viděla ten kopec, který musíme překonat, než se do města Kefalos dostaneme, tak mi bylo jasné, že si budu muset vystoupit a nebylo to tím pádem pro mě žádné překvápko. Asi jsem měla dost velkou snídani, jelikož hned poté se bugina rozjela, jako by to byla mladice a v tu ránu byla nahoře. O hodinu později jsem se dostavila i já ... ne, kecám :-D. Vzala jsem to zkratkou a byla jsem tam raz dva. Zaparkovali jsme a mohli jsme se kochat luxusním výhledem, který se před námi objevil. 

Bod zlomu - odtud jsem šlapala pěšky :-)
Opravdu nádherný výhled

Vyšli jsme ještě o pár metrů dál k druhému vyhlídkovému místu, na kterém se tyčila řecká vlajka. Vítr byl ale naším nepřítelem a trvalo x snímků, než se nám podařilo zachytit vlajku ve vlající poloze a to tím správným směrem :-).

Teda lehce šikmo, přiznávám. Větru hold ale člověk neporučí :-)
Ještě jedna fotka a jdeme si dřepnout do místní kavárny
Procházeli jsme hlavní třídou, kde nás z každé kavárny, restaurace lákali na jejich speciality. Hold ale člověk nemůže obejít všechno. Jak by pak vypadal :-). Jelikož jsem milovnicí čerstvého ovoce a zeleniny a džusů z nich připravených, zaujala mě cedule s nápisem "Freshly squeezed juices" a naše volba podniku byla jasná. Vůbec jsme tohoto rozhodnutí nelitovali. Zaprvé jejich nabídka byla super a zadruhé číšník obrovský bavič. Nejlepší bylo, když na mě zavolal od protějšího stolu a začal si sundavat tričko :-). Vyvalili jsme oči a čekali, co bude následovat. Na (ne)štěstí nám ale jen ukazoval, jak je opálený jen tam, kde končí oblečení, že je jinak bílý jak mlíko :-). Pak mu jeden pán pochválil tričko, na kterém byla sexy slečna u surfovacího prkna. Pan číšník jen odvětil: "No, this isn't my girlfriend. No money for this girl." Celá zahrádka se chichotala :-). Byl to prostě bavič, to byste ho museli vidět. 

A jak dopadla naše objednávka? Fajn je slabé slovo. Přítel si dal ledovou čokoládu, kdy se ho číšník zeptal, jestli to myslí opravdu vážně :-) a já šla, jak jinak, než do freshly squeezed juice, a že bylo z čeho vybírat. Mango, broskev, banán, meloun, kiwi, švestka, nektarinka, pomeranč, cukrový meloun ... který si mám dát? Nakonec jsem neodolala džusu z klasického melounu. Říkala jsem si, že půl litru je docela dost, že to tam budu pít pěknou dobu. Jaké překvapení, když mi pán na stůl postavil tupláka :-D. Přikládám koláž vytvořenou pro jednu úžasnou americkou blogerku, která se sice stravuje jen syrovým ovocem a zeleninou, nic tepelně upravené, žádné maso, živočišné tuky, ale která je pro mě zároveň velkou inspirací a díky níž jím mnohem zdravěji, než tomu bylo dřív. Ne, že bych snad směřovala k fully raw, jako to má ona, ale její způsob života, její "recepty" a její fotky nádherného ovoce a zeleniny jsou opravdu inspirativní. Pokud máte zájem, mrkněte na její stránky na Facebooku. Odkaz na ně zde.

Jak jsme se se slečnou Kristinou shodly "Yummy" :-)
Po občerstvení jsme se vydali zpět k našemu kočáru a rozhodli se prozkoumat místní vyhlášenou pláž s názvem Paradise beach. Hmm, už samotný název láká k návštěvě. 


Po pár minutách už jsme mohli obdivovat krásný výhled na pláž. 

Paradise beach
Sjeli jsme až téměř k pobřeží a vydali se najít místo, kde se na chvíli uvelebíme, necháme věci a vychutnáme si vodu. Jelikož je ale tato pláž profláknutá, bylo to znát i na počtu lidí. Z předchozího dne jsem byla zvyklá na nádherná, téměř opuštěná místa a tady najednou takový skok. Ne úplně všechna lehátka sice byla obsazená a v moři to také nebyla úplně hlava na hlavě, jak to občas znám z Itálie, ale i tak  tam bylo na můj vkus lidí až až. Dlouho jsme se tedy nezdrželi. Mimochodem prvně jsme využili i boty do vody. Je to zvláštní pocit plavat se "zátěží" na nohou, ale přes ty kamínky to bylo určitě víc pohodlné, než bosou nohou. Obzvlášť pro mě, když jsem takový "cíťa" a pak tam skuhrám, jak to bolí   :-).

Po čvachtání se v moři jsme vyrazili dál. Napojili jsme se na dálnici, ve městě Antimahia zabočili doleva a dostali se k dalšímu turistickému místu, do městečka Mastihari. 


Tady nás zaujal hlavně malý příměstský přístav, který jsme si prošli. Navštívili jsme klasicky i pláž. Když už jsme u moře, tak se to přece musí využít :-). Bohužel jsme však nakonec možnost koupání vynechali. Voda sama o sobě byla sice čistá, ale plavaly v ní řasy a ač se ve vodě čvachtalo spoustu lidí, mně to teda neoslovilo. Smutně jsme odcházeli a lamentovali nad tím, že jsme se těšili do vody. Jelikož už nastal čas obědu, rozhodli jsme si zlepšit náladu něčím dobrým na zub. 

Přístav
Přístav podruhé, kdy si nějak začínám uvědomovat, že nemáme
pořádnou fotku :-D. Ne, že by tam těch lodí bylo tolik, přeci jen se jedná
o menší městečko, ale asi zrovna byly jiné krásy k vidění, než lodě :-).
Řasy ve vodě :-(
Vždycky jsem se chtěla vyfotit u prkna, byť je to jen reklamní cedule :-)

Navštívili jsme jednu z mnoha místních restaurací. Název už vám bohužel nepovím, ale ne, že bych nechtěla  :-). Nicméně s výběrem jsme byli spokojeni. Rozhodli jsme se dát si něco místního. Hranolky a řízek, který byl mimochodem také v nabídce, si můžeme dát kdykoliv doma. Já jsem původně přemýšlela nad tuňákem, nebo lososem. Nakonec jsem ale dala na radu přítele a zkusila mečouna. Lépe řečeno Swordfish souvlaki, jak to stálo jídelním lístku. Přítel zase neodolal pokrmu s názvem Soutzoukakia, pod kterým se skrývaly masové kuličky. Oba jsme si moc pochutnali, byla to mňamka :-).

Hmm, vypadá to dobře

Ale já mám lepší :-)
Teď si tak říkám, že jsem vám ani nezmínila, jak bylo všude plno koček. Snad každá restaurace měla svoje vlastní domácí i pouliční kočky :-). Kdo už Řecko navštívil, tak je mu to určitě jasné, protože nadměrný výskyt koček není jev známý pouze na ostrově Kos :-).

Já, jakožto kočičí milovnice, jsem neváhala a začala s čochněním :-)
Kočičí invaze ... pomóóóc!

Naším dalším cílem cesty bylo městečko Marmari. 


Zaparkovali jsme u jedné restaurace, kde bylo volné parkoviště, ovšem vyplacené následnou pozvánkou místního vrchního do jejich restaurace. S nacpanými pupky přítel odvětil: "After a swim" a pokračovali jsme na pláž. Vůbec už si nevybavuji, co se nám tam nelíbilo, proč jsme se rozhodli vrátit k bugině a pokračovat dál. V dané restauraci jsme si nakonec nic nedali, ale nelhali jsme. Žádné koupání se totiž nekonalo :-).

Po příchodu k bugině jsme zjistili jednu nemilou věc a tou bylo, že nám teče olej. Sice žádným velkým proudem, ale teče. Rozhodli jsme se, že se raději vydáme postupně směr půjčovna, odkud jsme jí měli pronajatou, aby nás nakonec ještě někde nenechala. 

Sice jsme už byli na zpáteční cestě, zábava ale nekončila :-). Museli jsme ještě splnit dvě povinnosti. Zaprvé, že si buginu ještě na památku pořádně vyfotíme. Hned na další pláži, která nám vpadla do cesty, jsme to splnili.

Kiss for you :-)

Joo, šlápni na to, bejby :-)
Zadruhé navštívit téměř vyschlé solné jezero, které se nachází na zpáteční cestě. Původně to měla být jen nevinná zastávka, pár fotek a hurá domů. 

Já bych byla ale průvodkyně :-)
Auto zaparkované na území solného jezera. Vypadalo to, že už tu stojí
pěknou řádku let.
Nakonec se to ale zvrhlo :-). Místo, kde jsme parkovali, bylo pusto prázdné, jednou za čas tudy projelo auto, nikde nikdo. Jelikož jsem buginu ani jeden den neřídila, chvíli jsem si jí půjčila a projela se na plácku vedle jezera. Přítel se zase odpoutal a zkusil, jak mu půjde buginový drift :-). Výsledek můžete vidět na videu.



Blbinek už bylo dost, jedeme domů :-). Zvolili jsme jízdu po dálnici, jakožto nejrychlejší možnou cestu. Nejprve jsme ale objeli jezero, kdy jsme zjistili, že z celkem fajn cesty se pomalu stává tankodrom a modlili se, ať už jsme na normální silnici, jelikož na podvozek vozidla se pojištění nevztahuje a předem nás upozornili, že se máme držet on road, a že off road je pro nás zakázané ovoce :-), které ovšem ve finále chutnalo skvěle a občas, když jsem zrovna neječela a nebála se o buginu, to byla i sranda :-). Po chvíli jsme se dostali na silnici, která nás dovedla na dálnici směr hlavní město Kos, kde se nacházela naše půjčovna.


V minulém článku jsem zmiňovala pár buginních nedostatků. Jedním z nich byl nefungující ukazatel stavu paliva, na který jsme tentokrát málem dojeli a to v pravém slova smyslu :-). Naštěstí nad námi zrovna stál anděl strážný, jinak si to nedovedu vysvětlit, protože po chvilce škytání jsme narazili na pumpu, kam jsme se jen tak tak dostali. Ta se nacházela opravdu kousek od města Kos a pán byl překvapen, když jsme tankovali jen litr :-). Ale jak jsme vozidlo dostali, tak ho vracíme. Byli bychom sami proti sobě, kdybychom nakoupili x litrů, které už stejně nespotřebujeme.

Happy, jaké štěstí jsme měli, jsme dorazili do naší půjčovny, s buginkou se rozloučili a vrátili jí. I když to byla občas nespolehlivá společnice, i tak byla fajn a zažili jsme s ní mnohá dobrodružství, na která nikdy nezapomeneme. 

Z půjčovny už jsme museli pěšky. Přibližně 1,2 km a byli jsme na hotelu. Smutně jsme koukali na pronajatá auta a skútry, které stály před hotelem. Škoda, že už jsme jí vrátili. Na druhou stranu jsme jí využili, jak to jen šlo a poznali jsme díky ní celý ostrov. Bylo to prostě fajn ;-). Ve zbytku odpoledne jsme se šli plácnout k bazénu, kde jsme se povalovali až do večeří :-).

Tak to byl náš den. Líbil ;-)?






3 komentáře:

Děkuji za vaše komentáře, vážím si jich ;-)