Dovolená na ostrově Kos - Buginou křížem krážem s větrem ve vlasech :-)

Zdravím všechny čtenáře a vítám vás u pokračování našeho řeckého příběhu. Tentokrát potěším ty, kteří mají rádi vůni benzínu a veškeré motorové fanoušky, jelikož při dalším výletě budeme cestovat buginou!

Naše prdítko :-)

Ale nejprve hezky od začátku. Cestovní kancelář Pantour, která zájezd na Kos pořádala, je na ostrově zastoupená skvělou delegátkou, kterou bych tímto chtěla pozdravit! Jmenuje se paní Marika Kelesidu, která nás hned první den informovala o všem, co je na ostrově k vidění, o fakultativních výletech apod. Ostrov jsme si ale chtěli projet sami a zažít při tom trochu dobrodružství, tak jsme jí poprosili, zda by nám doporučila nějakou dobrou půjčovnu, kde si vybereme skútr a podíváme se po okolí. Paní Marika byla moc ochotná a dokonce tam rovnou zavolala a objednala nám i odvoz, abychom nemuseli jít pěšky, i když to bylo jen přibližně kilometr od hotelu. Jsem zvyklá si vše zajišťovat sama a to i v cizině, taková samostatná jednotka  :-). Tohle mě ale moc potěšilo, prostě bez práce, takový komfort.

V neděli ráno měla paní delegátka cestu na hotel, a když nás viděla, jak snídáme, hned nás pozdravila slovy: "Čau děcka, jak je?" Prohodili jsme pár slov, vzali si na pokoji věci a šli čekat na plánovaný odvoz, který se za pár minutek dostavil. Pán nás odvezl do půjčovny Moto Service Rentals, nacházející se v hlavním městě Kos.

Zdroj: www.shopkos.gr/company.asp?id=17778

Možná si tak říkáte, proč mluvím o skútru, ale v nadpise se chlubím buginou :-). Inu, to bylo tak ... původně jsme si opravdu chtěli půjčit skútr. Dokonce i z finančního důvodu, že to prostě vyjde nejlevněji. Ovšem asi jsme vypadali jako profesionálové a tak nám půjčili nespoutaného divocha, s kterým jsme si nějak nerozuměli a div jsme neslítli hned po rozjezdu :-). Joo, jen se smějte, já vím, hrozná psina :-D. Ale měli jste vidět ten vystrašený výraz v obličeji pána z té půjčovny. Chudák, ještě že to byl mlaďoch, jinak by mu hrozil infarkt :-).

Každopádně, když to viděl, doporučil nám buginu, že se líp ovládá a je to v ní jako v autě. Byť o půlku dražší, co se dalo dělat, šli jsme do toho. A nakonec jsme ještě byli i rádi. Zaprvé jsem se v ní cítila mnohem bezpečněji, zadruhé jsem na sobě nemusela mít helmu a zatřetí batoh s věcmi jsme mohli pohodlně uložit dozadu a nemít ho pořád na zádech. Hold nám asi byla souzená, jelikož původně jsme na ní koukali, že by se nám líbila.

Ok, podepsali jsme smlouvu o výpůjčce vozidla na dva dny, vše hned zaplatili a mohli jsme vyrazit. Jelikož jsme byli informováni, že v nádrži už skoro nic není, naší první zastávkou byla benzinová pumpa, která se nacházela hned vedle našeho hotelu. Během těch pár kilometrů jsme ale zjistili pár důležitých poznatků, ze kterých jsme ze začátku byli tak trochu v rozpacích. Prvním bylo, že ač jedeme jakkoli rychle, tachometr ukazuje stále nulu. A to nám doporučili jezdit  tak čtyřicítkou. No, takže odhadem, proč ne :-). A zadruhé, což bylo o trochu horší, ukazatel stavu paliva v nádrži taktéž nefungoval. Takže trocha adrenalinu, jestli nás to v horách, kam se chystáme, nechá, nebo ne :-). O tom, že bugina měla jednoduché ovládání jen plyn a brzda bez možnosti zařadit zpátečku, už ani nemluvě. Ale tak byla lehká, ta zpátečka ani tak potřeba nebyla. Hold po parkování jsme vždycky odtáhli buginu, jak jsme potřebovali a jelo se.

Důkaz místo slibů :-). Stále samá nula ...

Natankovali jsme plnou a vydali se směr termály. 

Kuk na mapu :-)

V půli cesty jsme se ještě zastavili u krásného výhledu na moře, kde jsme využili tu příležitost a udělali první fotky s naším novým, i když občas trochu nespolehlivým motorovým kamarádem :-). A nebyli jsme sami. Po chvíli rozjímání přijel pán s luxusním kabrioletem. Postavil ho hezky do výhledu a párkát ze všech stran vyfotil. Asi oblíbené místo na zdokumentování vozidel :-). Po chvíli rozjímání jsme pokračovali na naší cestě do termálních lázní. Já teda čekala opravdové lázně se vším všudy. Nakonec to bylo tak trochu jinak. Přijeli jsme na parkoviště, kde stálo pouze pár aut. Zrovna v této části ostrova jsme moc turistů nepotkali, i když to bylo možná tím, že jsme se tam vydali relativně brzy dopoledne. 

Úsměv, vyletí ptáček :-D

Jelikož jsem milovník koní a oslík, kůň ... to je přece na jedno brdo, tak se mi hrozně líbily nástupní schůdky na oslíka s nápisem "Donkey riding" a hned jsem se u toho musela vyfotit :-). Bohužel jsme přijeli moc brzo a oslíci byli ještě ve svých domovech, ale už tam pánové přiváželi sedla a všude to oslíkama vonělo. Někomu možná ne, ale mně jo :-). 

Hi hi :-)

Kdo je tedy líný šlapat cestu dolů pěšky, nebo si chce prostě jen užít jízdu na divokém, nespoutaném oslíkovi, může si zaplatit a svézt se. Nápis "Please slow donkeys" neměl chybu, stejně tak motivační cedule, proč využít oslí odvoz :-).

Důležité dopravní upozornění

Hlavně zůstat stále sexy :-)

Opravdu nás překvapilo, jak málo lidí jsme tam potkali. A přitom to dole bylo tak krásné! No uznejte sami z fotek. Nacházel se tam ale i bar, který byl otevřený, tak počítám s tím, že přes den tam je turistů víc. Jestli ne, tak to je fakt škoda. Opravdu krásné zátiší, romantika :-).

Therma, Kos

Nejhorší na tom bylo šlapat ten kopec zpátky. Hold když se jde dolů, musí se i nahoru. Ale nakonec se zdárně podařilo, nasedli jsme do buginy a jelo se podél pobřeží, kolem našeho hotelu směr další cíl zastávky a to známý Asklepion, nacházející se nedaleko hlavního města Kos (3,5 km). Přikládám mapku z Googlu, která je v tomto případě ale trochu nepřesná. Bod B bych posunula trochu víc na jihozápad. 

Kuk na mapu

Asklepion, jak ho popisují přímo v letáčku, je nejznámější památka ostrova Kos a naskýtá se z něj krásný výhled na protější pobřeží Turecka. Říká se, že zde byl vyučen slavný řecký lékař Hippokratés.

Zaplatili jsme vstup a šli se podívat na zbytky starořeckého léčebného chrámu. Tady už jsme pár lidí potkali, ale asi jsme měli fakt štěstí, že jsme vyrazili na výlet takhle brzo, jelikož při návratu na parkoviště už se proti nám valil docela dav.

Udělali jsme pár normálních i blbnoucích fotek, natočili několik snímků, odpočinuli si po výstupu do tolika schodů a vraceli  jsme se k bugině.

Asklepion

Tradiční turistická fotka Asklepionu

A tady jedna netradiční :-)

Tak a kam dál? Co nám to ta paní delegátka zakreslila do mapky, že musíme vidět? Z Asklepionu jsme se vydali do neznáma, do hor. Přitom jsme doufali, že nám plná nádrž paliva nemůže hned tak dojít, a že nás snad bugina nikde stát nenechá :-). Musím říct, že následující úsek cesty, tedy veškerá trasa v hornaté oblasti ostrova Kos, byla asi úplně nejhezčí z obou dvou dnů, co jsme měli vozítko k dispozici. 

Představte si, že jedete neznámou horskou krajinou, kdy se vám otevírají stále krásnější a krásnější výhledy na ostrov, proudící vítr vás ochlazuje od žáru slunečních paprsků a vy se jednoduše kocháte krajinou, cestou před vámi a tou svobodou, kterou v tu chvíli cítíte. Fakt na to nikdy nezapomenu. A to ani na pohled, který se nám v jednu chvíli naskytl. Povídám příteli: "No co to je po tý pravý straně, to je hrůza." V pusté krajině stálo pár zanedbaných karavanů, které už asi těžko někdy někam pojedou, všude rozvěšené prádlo, nepořádek. Radši jsem to ani nefotila. Hold každé místo má i své stinné stránky.

To je výhled ;-)

Tento pohled ale naštěstí trval jen pár vteřin a už jsme byli pryč. Dále cesta pokračovala báječně, jako předtím :-). Člověk si ale ještě musí dát pozor a dodržovat pravidlo, že vojenské objekty se nesmí fotit, jinak z toho kouká pěkná polízanice. Takže i když jsem cestu často natáčela, před jakýmkoliv podezřelým pozemkem jsem kameru raději vypla. Prý není radno si s tímto zahrávat.

Kuk na mapu

Následující zastávkou bylo malebné městečko v horách s názvem Zia. A jak jsme se do něj dostali? Jeli jsme už docela dlouho, do kopce přece jen slabá buginka moc rychle frčet nechtěla :-). Nějaké další dopravní prostředky na silnici jsme potkali jen stěží. Úplně jsme si říkali, kde vlastně jsme, že jsme někde zabloudili, nikde ani živáčka. A najednou zázrak, z ničeho nic jsme se ocitli na úzké hlavní třídě městečka Zia, lemované obchůdky se suvenýry, bary a restauracemi a určitě i nějakým tím hotelem. Já byla spíš udivená z toho skoku, kdy jsme z pusta prázdna najednou uprostřed města. Vlastně asi bych to neměla nazývat město, spíš taková horská vesnička, ze které je prý nádherný pohled na západ slunce. Tak dlouho jsme ale opravdu nezůstali, i když by to byla určitě romantika :-). Prošli jsme si suvenýry, nakoupili první várku dárečků, občerstvili se v místní restauraci, kde nás potěšili vlajkou České republiky, která visela u vstupu a vyrazili zpátky k ... nevím, proč mám pořád tendenci psát k autu. Hold síla zvyku :-).

Česká republika, tak sem jdeme

Frappe jsem si v Řecku užila až až :-)

První dárky nakoupeny, můžeme pokračovat

Další cesta byla sranda. No teda jak pro koho. Jak už jsem zmínila, že náš povoz neměl takovou sílu, jako jsme zvyklí u auta, tak určitou část do kopce jsem tentokrát šlapala pěšky a do kamery nadávala, jaký jsem chudák :-). Pokračovali jsme totiž v horách ke zřícenině hradu Palio Pili. Samotná cesta na parkoviště byla ale docela do kopce a jelikož bugina se rozhodla tak trochu stávkovat, že jí přetěžujeme, jezdíme moc rychle a prostě jezdíme moc, tak se rozhodla, že zastaví v půli kopce a dál nepojede :-). Já, jakožto spolujezdec, jsem se rozhodla dobrovolně vystoupit a jít pěšky. No, nakonec to nebylo až tak daleko, ale v jednu chvíli jsem měla takový zvláštní pocit, když bylo všude kolem pusto, prázdno, šla jsem si sama silnicí a nikde nikdo. Ale kamera to dokumentovala. Kdyby mě někdo přepadl, určitě by jí tam nechal ležet a byly by záznamy :-). Poznámka redakce: Naivka! :-)

Kuk na mapu

Na parkovišti pod Castle Palio Pili jsme zanechali naše tvrdohlavé koňské stádo (jak honosně a přehnaně řečeno) a vydali se pěšky vzhůru. Přiznávám, že až nahoru jsme nedošli. Vedro bylo na padnutí a cesta kamenitá, kdy hlavně mně, frajerce, se v lehkých placatých sandálkách šlo celkem těžko. Pořídili jsme opět pár fotek, vyfotili si krásný plánek pro turisty a pokračovali v cestě na naší poslední zastávku tohoto dne. Původně jsme toho chtěli zvládnout ještě víc, ale přeci jen horko bylo zničující a už jsme byli docela unavení.

Castle Palio Pili

Castle Palio Pili - výšlap nahoru

Odborně vypracovaná turistická mapa :-)

Nicméně naše cesta ještě nekončí. Silnice nás z "kástlu" vedla ještě chvíli horským povrchem. Ani nevím kde přesně, ale jakmile jsme se dostali k moři a jeli v podstatě podél pobřeží, narazili jsme na jednu nádhernou pláž, téměř opuštěnou. Jedna, dvě rodinky a to ještě ke všemu dál od nás. Koupání v moři bylo tím pádem nevyhnutelné :-). Pláž opravdu krásná. Sice kamínky, ale o to čistější moře. Celkově mi na ostrově přišla ta voda všude nádherně čistá. 

Kuk na mapu

Trocha cvičení

To je pohodička :-)

Po koupačce jsme zajeli do nejbližšího městečka nakoupit nějaké dobroty do supermarketu, abychom doplnili energii. Pokud si dobře vzpomínám, městečko se nazývalo Kardamena. Odtud jsme už ale jeli směr hotel. Nejprve na dálnici, jak tomu místní říkají :-), poté hlavní město Kos a odtud už jen kilometr do našeho hotelu.

Kuk na mapu

Hrdě jsme povoz zaparkovali před hotelem, vyšli jako velcí borci a hrdě si to kráčeli na recepci :-D. To, že vedle postávalo hezké kabrio, nás v žádném případě nerozházelo :-).

Tak to byl dnešní den. Koukám, že jsem se docela rozepsala. Doufám, že to pro vás bylo čtivé, poutavé, a že vás některé pasáže rozesmály :-). Pokud chcete, nechte mi vzkaz pod článkem. Budu se těšit a v případě otázek směle a hbitě odpovím.

Mějte se a přeju krásný ještě letní den ;-)!

P. S. Přikládám mapu ostrova, jelikož mi ty Googlovské přijdou nepřesné, nejsou tam ani pořádně vidět hory. Tady ta je stejná, podle které jsme se orientovali my. Ta naše je už ale poněkud v horším stavu. Cestování jí dalo pěkně zabrat :-).

Zdroj: www.about-resorts.com/greece/kos