Milý Ježíšku, MŇAU!

Milý Ježíšku, Mňau!

Jelikož jsem klasická kočka s velkým K, nebudu ani tak děkovat, jako spíš rekapitulovat dění u mě doma v posledních několika týdnech. Bylo to asi tak začátkem prosince, když moji lidští podnájemníci začali nějak moc často používat slovo Vánoce, úklid, stromek, cukroví, kapr, při čemž jsem vždycky hned zpozorněla, aby mi neunikla nějaká důležitá informace. Jakmile se totiž jedná o jídlo, neznám bratra ani sestru! Každopádně začátkem toho jejich slavného adventu k nám domů dorazila krabice! Podnájemnice (panička, chcete-li) ji sotva táhla a funěla, jako kdyby byla bůh ví jak těžká. Hned jsem jí musela zkontrolovat - očichat, osahat, trochu okousat a vyzkoušet pevnost a výšku mohutným skokem. Vše vyhovuje! Takhle by mi to stačilo! Jen jí ještě koukej otevřít, ať si můžu zalézt i dovnitř a nerušeně odpočívat. Poté ovšem následovala zrada! Uvnitř krabice jsou konzervy, pytle a v igelitu zabalená nějaká věc. To je jako pro mě? No dobře, jídlo jasně, přece by mě nenechali hlady! Kočkolit taky jasná páka, jen ať se podnájemnice snaží. Hygiena je důležitá! Ale co je ta vlna? To si jako myslí, že si pomocí toho budu fakt dělat manikúru? Můj starý dobrý pilník je nadevše. Toho se nevzdám!

Tak to vidíš, Ježíšku. Takhle to začalo. To jsem já chudák ještě nevěděla, co mě čeká za pár týdnů! Nejen, že si mě nikdo nevšímal. Při jakémsi pečení, jak tomu podnájemníci říkají, jsem nemohla dění zkontrolovat ani z linky, natož ochutnat. Když se celý pokoj proměnil v zábavní park plný barevných papírů, stužek, nastříhaných izolep, nemohla jsem si ani s radostí zaskotačit. Pořád mě okřikovali při skákání do papíru, při ožvykování lepicí pásky, což je mimochodem delikatesa! Pro ty, kdo to ještě neznají, mohu jen doporučit!

Když domů s velkou slávou přinesli ten obrovskej zelenej keř, odháněli mě od něj, že prej ho nemám jíst, že to je dekorace a ne jídlo! Tak proč to sem proboha nosí? O dekoraci jim nestojím! 

Pak to jejich zdobení. I když musím říct, že už nejsem malý kotě, a že mě to letos nějak neinteresovalo. No co, pár kejklajících se koulí, lesknoucích se ozdob ... hlavně, že si můžu s plným břichem lehnout a nerušeně spát.

Co ovšem následovalo pár dní na to, Ti musím povyprávět, Ježíšku. To se nasměješ! Podnájemníci si mysleli, jakou mi udělají radost. Kdy konečně pochopí, že největší radost mám z prázdné krabice! Ale ne, to je furt jedna vymoženost tady, druhá támhle. Ovšem je to docela prča. Pod tím vysokým zeleným keřem oběšeným koulema, o kterým jsem mluvila před chvílí, byly mimo jiné zabalené prý i jakési dárky pro mě. No, to mám radost. Co to zase bude? Jídlo, jasně, to beru, dejte to sem! Hračka? Ok, fajn. Ale co je sakra tohle? Od podnájemníků slyším něco ve smyslu automatické pítko, fontánka pro kočky. Co? To si jako nemyslete. Z tohohle já pít nikdy nebudu! Mám vás naučený na to, že když přijdu do koupelny, skočím do vany a vylezu si ke kohoutku, že mi hned pustíte slabý proud vody, ze kterého se můžu komfortně napít. No, ale má to i druhou stránku. Kdyby jsi Ježíšku viděl, jak jsou ti mí lidi k popukání! Podle návodu tu rádoby fontánu zprovoznili, naplnili vodou, zapnuli. Ok, říkám si, ale proč si s ní hrajete, voláte mě? To si jako fakt myslíte, že k tý věci půjdu a budu z ní pít? Mít tak kameru, natočím vás a určitě vyhraju první cenu v pořadu Mňau a toč! Tak aspoň, že nějaký využití ta vaše fontána má. Evidentně to ty lidi fakt baví, takže jí vlastně asi ani nekupovali pro mě! Uf, to jsem si ulevila. Možná jí i někdy zkusím, ale hlavně, až se nebudou dívat. Nechci se připravit o tu šou, když mi ukazují, jak z toho pít! Stejně jako s tím novým škrabadlem, s tou vlnkou ... hlavní zásada je nepoužívat jí, když jsou doma, když se dívají.

Jednu věc ale musím uznat. Udělali by pro mě první poslední. Na ten jejich Štědrý den, nebo jak tomu říkají, mi dokonce večer před jejich večeří uvařili dva kousky kapra, obrali od kostí a připravili mi tak luxusní baštu. Lepší než v Hiltonu! Zároveň mě, kdykoliv si umanu, hezky pohladí a počochní. Misky mám taky stále plné a můj záchod mám soukromý, uzavřený a čistý. Hraček spoustu, a i když mi občas přijde, že si s nimi spíš hrajou spolu, vždy se do hry zapojím a pěkně se vyřádím. Není nad hopík, který vypadá jako oko! Vždycky se vyblbnu, když za ním skáču a honím ho, jelikož se na mě tak blbě dívá, že to nejde ho nechat v klidu. Akorát by mi nemuseli pořád něco vykládat, co se stalo ten den v práci, jak se měli ... joo kdybych uměla mluvit, to by se divili, co všechno vím! A to, že mňoukám, tak neznamená, že mě musí hned napodobovat. Vůbec jim to nejde a jsou akorát tak k smíchu. Ale i tak, se vším všudy, stejně to jsou úžasný podnájemníci, který bych rozhodně nikdy nevyměnila!

Takže milý Ježíšku, ač kočka panovačná, sebevědomá, náladová, s hlavou hrdě vztyčenou, bych Ti chtěla poděkovat. Poděkovat za to, že jsi mi splnil mé největší přání. Přání každé kočičí osobnosti. Jsou jím moji podnájemníci, kteří patří do mé rodiny a nikdy bych je nedala nikomu jinému. Ač mají své mouchy (a který člověk taky ne, že), miluju je, i když to často nedávám zrovna najevo. Nesmí si přece zvyknout, musím je stále udržovat v nejistotě. Pokaždé jsem ale nadšená, když přijdou domů. Hlasitě je zdravím, lehnu si na záda a vyvalím bříško na důkaz přátelství. Po tomto gestu samozřejmě očekávám večeři nebo nějakou mňamku. Ale to k tomu našemu vztahu už prostě patří. Ježíšku, dej, ať o své páníčky nikdy nepřijdu a dopřej všem kočičkám po celém světě, aby měly takové štěstí, jako mám já. 

S hlasitým a vysokým MŇAU

Carrie the Cat

P. S. Prosím Tě a domluv jim na ty příští Vánoce. Stačí mi pár prázdných krabic a hromada jídla. Hlavně už ne žádné vymoženosti!

Takovejhle bejvák  z krabic mi postavili moji podnájemníci. Docela dobrá zašívárna! (ZDROJ)

Pár slov závěrem ... KEEP CALM AND LOVE CATS!